Reklama

Výroba DPS fotocestou

Úvod

Chcete vyrábět plošňáky fotocestou? Chcete, aby byl vzor jemný a ostrý? Chcete, aby vás to nestálo zbytečně moc? A chcete, aby to netrvalo? Tak to jste tu správně. Dle mého názoru jde o vyladěnou a spolehlivou metodu, jak na to a rád bych se s vámi o ni podělil. Než přestanete číst s tím, že podobných návodů jste už četli desítky, tak se vás pokusím motivovat následující dvojicí fotek. Pokud vás výsledek zaujal, přeji příjemné čtení a hodně zdaru, pokud se metodu pokusíte zprovoznit. Nebudu dlouho kecat, ale než začnu, tak bych se rád zmínil, že svůj díl na odladění metody mají krom mě i studenti Dominik Sobek a Aleš Stejskal.

 

Obr. 1: Ukázka výsledků (Deska s Attiny817

Obr. 1: Ukázka výsledků (Deska s ATtiny817)
Obr. 2: Ukázka možností (Deska s ATtiny817)

Obr. 2: Ukázka možností (Deska s ATtiny817)
Tiskárna

Metoda stojí na tom, že máte laserovou tiskárnu. Pokud ne tak si ji pořiďte. Nejlevnější začínají někde na 1100,- a když si uvědomíte, že kromě předloh to umí tisknout i cokoli jiného, tak to není zase tak špatná koupě. Já používám Xerox Phaser 3010 protože byla levná. Tiskárna je “úzké hrdlo” celé metody. Podívejte se na motivační fotografii 1 (kliknutím se dostanete k plnému rozlišení). Vidíte spoje v jemném čtvrt-milimetrovém rastru, které lze bez většího úsilí vyrábět, pokud se vám je podaří vytisknout! Proto se musíte před tiskem prohrabat v nastavení tiskárny a zvolit tu nejvyšší kvalitu. Na tomhle kroku si dejte záležet, lupou se podívejte, s jakým nastavením vymáčknete z vaší tiskárny to nejlepší.

Materiál předlohy

Vzhledem k tomu, že metoda má být nízko-nákladová, tak jsme se zřekli používání průhledných folií. Tak odvážní, abychom věřili normálnímu papíru jsme také nebyli, takže jsme zvolili kompromis v podobě pauzáku. Za jednu A4 pauzovacího papíru zaplatíte v papírnictví 2 – 4 Kč. Pokud budete tisknout předlohu k hornímu okraji papíru, můžete pak zbylou část pauzáku od předlohy odstřihnout a tisknout na něj dál (tiskárně typicky nevadí, že je papír o něco kratší). Moje tiskárna byla ochotná sežrat i 4 cm krátký kousek pauzáku, takže A4 vystačila na 3 – 6 menších desek. Možná se pozastavujete nad tím, že pauzák není průhledný, ale pouze průsvitný. Jak tedy může fungovat jako předloha? Pointa tkví v tom, že pokud předloha přímo leží na osvětlovaném materiálu, tak je úplně jedno, jestli je materiál průhledný nebo ne. Průsvitný materiál oproti průhlednému rozptyluje světelné paprsky. Na to, aby se ale mohli rozptýlit musí se světlo za materiálem šířit a to se v našem případě dít nebude. Pro nás bude rozhodující pouze kontrast – tedy poměr mezi tím kolik světla projde potištěnou a nepotištěnou částí předlohy. Zdálo by se, že obecně platí pravidlo: Čím vyšší kontrast tím lepší. Ale není to tak úplně pravda. Jakmile dosáhnete určitého minimálního kontrastu je jeho jakékoli další zvyšování zbytečné. Dalo by se to přirovnat k situaci, kdy máte chuť na lentilky a rozhodujete se, zda koupit plný sud nebo plný vagon (je to jedno, stejně jich víc jak kilo nesníte). Protože je pauzovací papír trošku tvrdší je dobré tiskárně sdělit, že netiskne na běžný papír, ale na papír větší gramáže, tisk pak probíhá pomaleji a toner se lépe zapeče.

 
Obr. 3: Předloha vytištěná na pauzovací papír

Obr. 3: Předloha vytištěná na pauzovací papír

 

Pro ukázku jsem vytiskl předlohu, kterou můžete vidět na Obr. 3. Schválně jsem se zaměřil na dvě kritická místa, kde jsou na desce tenké spoje a vyfotil jsem detail pod mikroskopem (Obr. 4). Vlevo na malé zvětšení, aby bylo jasné, odkud detail pochází a vpravo pak s větším zvětšením. Změřená cestička (vpravo nahoře) by dle návrhového SW (Eagle 7) měla mít tloušťku 10 mil tedy 0.25 mm. Můžete vidět, že po tisku došlo k jistému zúžení na přibližně 0.23 mm i tak je ale tisk solidní, dalo by se tedy říct, že tiskárna má ještě drobnou rezervu. Všimněte si také rozprachu toneru okolo tištěných oblastí.

 
Obr. 4: Detail předlohy pod mikroskopem (klikněte pro plné rozlišení)

Obr. 4: Detail předlohy pod mikroskopem (klikněte pro plné rozlišení)

 

Osvit

Při osvitu je nutné, aby předloha přilnula k fotodesce velice těsně. Je proto nutné, aby byla fotodeska rovná. My ji stříháme nůžkami na plech (Obr. 5) a po této násilné činnosti bývá deska v rozích prohnutá (Obr. 6). Desku si položím na stůl, dotýkám se jí v rozích a sleduji, jestli se “kolébá”, pokud ano tak příslušný roh ohýbám tak dlouho než se kolébat přestane. V tom okamžiku desku považuji za rovnou. Dále se během střihu může měď na okrajích “srolovat” a trčet nad plochu desky. V takovém případě hrany srazím buď nožem, nebo hranu desky táhnu pod přítlakem po stole. Každopádně je potřeba všechny nerovnosti zahladit, aby matrici nic nenadzdvihávalo nad povrch. Pokud je deska připravena, sloupnu ochrannou folii a položím matrici na fotodesku (Obr. 8), tonerem směrem k desce (aby byl vzor co nejblíže fotocitlivé vrstvě). Z toho plyne, že je nutné tisknout vzor zrcadlově, než jak má vypadat měď na desce! Většinou není potřeba nikam spěchat, svit běžných zářivek obsahuje jen minimální množství UV světla a expozice desky při práci nehrozí. Následně přiložím na desku s matricí sklo (bývá vhodné ho ještě na krajích zatížit). Tím dojde k přitlačení předlohy a vše je připraveno k osvitu (Obr. 9).

 

Obr. 5: Deska ustřižená nůžkami na plech ...

Obr. 5: Deska ustřižená nůžkami na plech …
Obr.  6: ... je docela pokroucená

Obr. 6: … je docela pokroucená

 

Obr. 8: Lehce přiložená předloha

Obr. 8: Lehce přiložená předloha
Obr. 9: Předloha přitlačená k desce sklem - těsně před osvitem

Obr. 9: Předloha přitlačená k desce sklem – těsně před osvitem

Teď uděláme malou vsuvku o tom jak provést osvit. Nejtypičtější zdroje osvitu budou buď UV zářivky, nebo UV LED. Teoreticky je možné osvěcovat i pomocí slunečního záření, ale to bych si bez expozimetru asi nedovolil, protože odhadnout vhodný čas bývá v tomto případě velice ošemetné. Čas osvitu (který řídí dávku UV záření) je naprosto klíčový. Potištěné oblasti vaší předlohy jsou totiž do jisté míry průsvitné pro UV záření! Z toho plyne, že i části, které mají zůstat zakryty dostávají svoji dávku. Kdybyste dobu osvitu příliš přetáhli, (řádově o 100 – 200 % potřebné doby), tak by se vám osvítila deska v podstatě celá. Jedinou výjimkou by byl osvit přes filmovou předlohu, kde se dá předpokládat, že černé úseky na filmu budou UV záření tlumit docela solidně. Stejně tak nesmíte zvolit dobu příliš krátkou, pak by nedošlo k dokonalému osvitu míst, které mají být osvíceny. Doba také závisí na materiálu fotovrstvy. Je tedy dobré odladit ji pro jeden typ desek a toho se držet. Najít vhodný čas není komplikované. Ustřihnete si pásek vaší fotodesky, naříznete si ochranou folii na několik úseků. Z prvního úseku sundáte ochrannou folii a zahájíte osvit. Každých dejme tomu 15 s sundáte folii z dalšího úseku. Nakonec budete mít na jedné desce dejme tomu 10 míst s různou mírou osvitu. Pásek desky pak vyvoláte a dáte leptat. Najdete si první místo které je spolehlivě odleptané a podle toho který úsek to bude můžete poznat jak dlouho bylo třeba osvěcovat. Přirozeně ale můžete vzít nějaký pěkný vzor a zkusit si na několik desek osvěcovat s různými časy a sledovat se kterým je výsledek nejlepší.

Osvitka

UV zářivky jsou běžně k dostání (nehtové studio, akvaristika) a celkem levné (okolo stokoruny za kus). Čas osvitu se může pohybovat okolo jedné až dvou minut, takže vám stačí obyčejné stopky pro řízení doby osvitu. Elegantní řešení jsou UV LED. Ať už se rozhodnete použít klasické nízkovýkonové 3 mm a 5 mm LED nebo výkonnější 1W LED, tak si musíte dobře rozmyslet, jak je na osvitce rozmístit. Je třeba sledovat vyzařovací charakteristiku LED, úzkoúhlové (15 – 60 °) je možné uspořádat rovnoměrně po ploše (do vzoru rovnostranných trojúhelníků), ale je třeba vhodně nastavit výšku osvitu. Jestliže v takovém případě umístíte LED nízko nad desku, budou na ní místa, na která UV záření nedopadá (nebo dopadá jen ve velmi malém množství) a nedosáhnete tak rovnoměrného osvitu. Naopak když dáte LED daleko od desky, budou se jevit jako bodový zdroj a střed desky dostane větší dávku než kraje. Pokud dáte LED velice daleko (několikrát více než je rozměr osvitky a rozměr desky), pak bude osvit sice homogenní, ale bude trvat dlouho (řádově minuty) a bude vás to zdržovat. Vhodnější se proto jeví použití výkonových LED. Jednak proto, že se vyhnete komplikovanému osazování desítek LED na DPS a za druhé proto, že není problém vhodným uspořádáním dosáhnout rovnoměrného osvětlení i na malou vzdálenost mezi osvitkou a DPS. A tím pádem je možné zkrátit čas osvitu. Udělali jsme pár simulací a pro desky do rozměru 100 x 160 mm se nám jeví vhodné rozmístit LED po obvodu osvitky (Obr. 10). Osvit je homogennější než kdyby byly LED uspořádány v celé ploše (pak dostává střed desky o 30-40% větší dávku než kraje!). K plnému komfortu už stačí jen koupit napáječ a dodělat časovač (my používáme jednoduchý s NE555).

 

Obr. 10: Osvitka s 18ti 1W UV LED

Obr. 10: Osvitka s 18ti 1W UV LED
Obr. 11: Průběh osvitu - osvitka zároveň slouží jako těžítko tlačící přes sklo matrici k desce

Obr. 11: Průběh osvitu – osvitka zároveň slouží jako těžítko tlačící přes sklo matrici k desce
Vyvolání desky

Vraťme se ale k postupu. Desku s přitlačenou matricí osvítíme (těžítkem je zde osvitka – Obr. 11). A po osvitu ji položíme do 1.5 % roztoku hydroxidu sodného. Ten lze koupit už naředěný v lahvi (Obr. 12) a jeho spotřeba je minimální. Láhev na fotce stojí cca 35 kč a vystačí přibližně na 20 desek tohoto rozměru. Díky tomu, že je roztok relativně hodně koncentrovaný, tak netrvá vyvolání dlouho (10-20 vteřin). Vývojkou není potřeba plýtvat, stačí, aby byla deska jen lehce ponořená. S vaničkou pak jemně kolébejte, aby se vývojka z vyvolaných míst odplavila. Postup odplavování můžete vidět na Obr. 13, Obr. 14 a Obr. 15. Na poslední fotografii můžete vidět, že dochází k odplavování i v plochách které byly schované pod matricí. To je důsledek již zmíněného faktu, že i toner je do jisté míry pro UV záření průsvitný. Nemusíte se ale bát, dojde k odplavení jen tenké svrchní vrstvičky fotolaku. Po vyvolání opláchněte desku vodou. Není od věci ji lehce “pojezdit” prstem aby se případně mechanicky odstranil povrchový povlak, který voda nemusí odplavit. Každopádně je třeba s deskou po celou dobu od odkrytí ochranné nálepky až po leptání zacházet opatrně. Fotovrstva nevydrží například poškrábání. Po opláchnutí není od věci utřít desku šetrně ubrouskem a pořádně si ji prohlédnout jestli není někde neostrá nebo nemá vady. Neostrosti a rozmazané úseky naznačují, že se během osvitu předloha drobně nadzdvihla a nedoléhala na těsně desku. Pro přehlednost jsem vyfotil mikroskopem desku i po osvitu. Na Obr. 17 můžete vidět stejná místa, jaká jsme fotili na předloze.

 

Obr. 12: Menší světlá láhev je 1.5% roztok hydroxidu sodného

Obr. 12: Menší světlá láhev je 1.5% roztok hydroxidu sodného
Obr. 13: ihned po vložení se odplavuje osvícený lak

Obr. 13: ihned po vložení se odplavuje osvícený lak

 

Obr. 14: Je potřeba vývojkou míchat, aby reakce probíhala rychleji

Obr. 14: Je potřeba vývojkou míchat, aby reakce probíhala rychleji
Obr. 15: A je hotovo. Všimněte si, že se lehce odplavuje lak i z míst odkud bychom nechtěli.

Obr. 15: A je hotovo. Všimněte si, že se lehce odplavuje lak i z míst odkud bychom nechtěli.

 

Obr. 16: Deska s vyvolaným lakem po opláchnutí a osušení

Obr. 16: Deska s vyvolaným lakem po opláchnutí a osušení
Obr. 17: Detail na vybraná místa (pro plné rozlišení rozkliněte)

Obr. 17: Detail na vybraná místa (pro plné rozlišení rozkliněte)
Leptání

Desku vám doporučuji leptat vzorem dolů, aby mohla odleptaná měď spadat na dno nádoby a uvolňovala tak místo u desky pro čerstvý roztok. Vhodnější by asi bylo roztokem míchat, ale to je z hlediska konstrukce a čistoty okolního prostředí problematické. Pro tyto účely jsem si vyrobil z kusu plastu malé stojánky, do kterých desku nasunu a pokládám i s deskou do chloridu (Obr. 18 a Obr. 19). Podobně dobře mohou posloužit třeba i plastové kolíčky na prádlo.

 

Obr. 18:  Deska a držáčky

Obr. 18: Deska a držáčky
Obr. 19: Deska v držáčcích (do chloridu vkládat mědí dolů)

Obr. 19: Deska v držáčcích (do chloridu vkládat mědí dolů)

Na chlorid můžete použít libovolnou nádobu. Já používám zapékací misku (Obr. 20). Jednak se dá snadno uzavřít a nehrozí zbytečně riziko, že zašpiníte všecko kolem. A za druhé se dá celá miska ponořit do horké vody. Ohřátí chloridu pak výrazně zrychlí leptání (Obr. 21 a Obr. 22). Pokud s miskou manipulujete šetrně a zbytečně kapalinu uvnitř nevíříte, tak se vám začne měď usazovat u dna. Díky tomu, že se nemísí se zbytkem roztoku v lázni, máte jakousi záruku, že lázeň je stále čerstvá. Kdyby se vám měď mísila, tak se sníží koncentrace čerstvého roztoku a leptání se zpomalí. To všechno jsou ale jen kosmetické záležitosti, které řeší dobu leptání. Druhá možnost jak leptat i bez stojánku je nechat plavat desku na hladině (mědí směrem pod hladinu přirozeně). V takovém případě ale mohou pod deskou vzniknout bublinky vzduchu, které zabrání odleptání některých míst a to je velice nemilé, takže tuto metodu nedoporučuji. Stejně tak je nevhodné položit desku na dno. Pak leptání probíhá pomalu, protože se k desce nedostává čerstvý chlorid. Stejně tak je stojánek nutný pokud budete připravovat oboustrannou desku (o tom v poznámce na konci). Leptání podle čerstvosti a teploty chloridu může trvat 10 – 25 minut. Pokud necháte desku v chloridu déle, než je potřeba začnou se cesty pod-leptávat. Cestičky jsou sice shora chráněny vytvrzeným fotolakem, ale po odleptání okolí se k nim chlorid dostává zboku a postupně je ztenčuje.

 

Obr. 20: Leptací miskou může být kuchyňská zapékací mísa

Obr. 20: Leptací miskou může být kuchyňská zapékací mísa
Obr. 21: Stojánek s deskou v chloridu

Obr. 21: Stojánek s deskou v chloridu

 

Obr. 22: Teplá voda ohřívá chlorid v misce a urychluje leptání

Obr. 22: Teplá voda ohřívá chlorid v misce a urychluje leptání
Čištění

Pokud desku ihned po vyleptání neplánujete používat, můžete na ní nechat vrstvu fotolaku. Chrání měď před korozí a není problém ji takto několik týdnů skladovat (déle jsem to nezkoušel). Před pájením je ale nutné ji očistit. Protože má lak barvu podobnou mědi, stává se, že se tento krok opomene. Nesčetně krát jsem slyšel větu “Co to máš za desky, to nejde vůbec pájet”, když se někdo pokusil osadit neočištěnou desku. Čištění můžete provést lihem a zubním kartáčkem (Obr. 23).

 

Obr. 23: Odleptanou desku očistěte lihem od fotocitlivého laku

Obr. 23: Odleptanou desku očistěte lihem od fotocitlivého laku
Obr. 24: Výsledek leptání (kliknout pro plné rozlišení)

Obr. 24: Výsledek leptání (kliknout pro plné rozlišení)
Výsledek

I přes veškerou péči mohou na desce vzniknout jisté neduhy. Pokud máte prach na skle, na předloze nebo na desce tak na ní během osvitu vznikají malá zrníčka na místech, kde se UV záření skrze nečistoty nedostalo. Tyto nečistoty můžete vidět buď na Obr. 24 anebo na detailech z mikroskopu (Obr. 24x, Obr. 25 a Obr. 26). Na Obr. 24x si všimněte, že došlo ke znatelnému zúžení cestiček. Mimo jiné tím, že jsem leptal zbytečně dlouho (25minut). Na Obr. 25 pak můžete najít i zbytky po prachových nečistotách. To jsou však doslova detaily. Na poslední fotce přidané jen pro zajímavost si můžete prohlédnout výškový profil a ověřit si že šlo o desku s 35um plátováním mědí.

 

Obr. 24x: Detail na známá místa na desce (klikněte pro plné rozlišení)

Obr. 24x: Detail na známá místa na desce (klikněte pro plné rozlišení)
Obr. 25: Detail na jiná místa (klikněte pro plné rozlišení)

Obr. 25: Detail na jiná místa (klikněte pro plné rozlišení)

 

Obr. 26: Jen pro pobavení měření profilu. Tloušťka mědi odpovídá deklarovaným 35 um. (klikněte pro plné rozlišení)

Obr. 26: Jen pro pobavení měření profilu. Tloušťka mědi odpovídá deklarovaným 35 um. (klikněte pro plné rozlišení)
Osvit oboustranný desek

Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, jak osvěcovat oboustranné desky. Metoda s provrtáním desky se mi nelíbila kvůli nutnosti provést vrtání velice čistě (aby mohla předloha přilnout). A protože jsem lenoch, sháněl jsem nějakou nekomplikovanou metodu. Nakonec jsem se inspiroval řešením v podobě dvou kolmo umístěných pravítek přilepených na sklo. Lepit je nutno tenkou oboustrannou páskou aby mezi sklem a pravítkem vznikla tenká mezera do které lze vsunou papír (předlohu), viz Obr. 27 a Obr. 28. Předlohu zasuneme (tonerem nahoru, tedy k budoucí desce) tak aby hrany (případně pomocné linky na předloze) splývaly s hranami pravítek. Poté položíme desku nad předlohu a zarovnáme ji (Obr. 29). Může se stát, že deska není ustřižena pravoúhle, v takovém případě zarovnáme jednu hranu desky s jedním pravítkem. Druhého pravítka se pak deska dotýká pouze jedním rohem. V konečném důsledku se tento problém eliminuje. Pak už stačí desku přitlačit (například molitanem a těžítkem) a provést osvit (Obr. 30). Druhou stranu desky pak vsadíme mezi pravítka otočenou o 90 ° (Obr. 31). Desku obrátíme a přikládáme ji opět stejným postupem. Tedy v případě, že není ustřižena pravoúhle zarovnáme TUTÉŽ stranu desky s pravítkem (tentokrát druhým pravítkem) a druhého pravítka se deska dotýká opět jedním (STEJNÝM) rohem. Jinak řečeno tentýž roh desky i předlohy míří VŽDY do místa styku pravítek. Pokud máte pravítka opravdu kolmo na sebe, měl by osvit podle pravidel geometrie proběhnou naprosto přes sebe. Ne vždy se vám ale podaří zasunout předlohu správně na rysky. Vzniká tak nejistota, která se ale ukázala jako přijatelná. Přirozeně budou existovat sofistikovanější způsoby, ale také pracnější, a pokud jste lenoši jako já, možná vás tento postup osloví. Ještě na závěr bych vám rád předal jeden poznatek. Jestliže se rozhodnete vyrábět oboustrannou desku větších rozměrů uvědomte si, že se během tisku pauzák zahřívá a protahuje. Protažení může být až 1 % v ose tisku. Je proto nutné tisknout předlohu pro zadní i přední stranu orientovanou stejně vůči směru tisku. Aby se tak protažení projevilo na obou předlohách stejně.

 

Obr 27: Na sklo jsou přilepena kolmo dvě pravítka tak, aby pod ně šla vsunout předloha

Obr 27: Na sklo jsou přilepena kolmo dvě pravítka tak, aby pod ně šla vsunout předloha
Obr 28: Předloha vsunutá tak, aby okraje desky splývaly s hranami pravítek

Obr 28: Předloha vsunutá tak, aby okraje desky splývaly s hranami pravítek

 

Obr 29: Deska přiložená nad předlohu (dotlačená do rohu výše uvedeným postupem)

Obr 29: Deska přiložená nad předlohu (dotlačená do rohu výše uvedeným postupem)
Obr 30: Ilustrační pohled (nejde o reálný osvit)

Obr 30: Ilustrační pohled (nejde o reálný osvit)

 

Obr. 31: Ilustrační pohled (nejde o reálný osvit)

Obr. 31: Ilustrační pohled (nejde o reálný osvit)
Dodatečné poznámky

U některých tiskáren je možné toner naleptávat parami acetonu. To je proces, který může zvýšit kontrast předlohy o desítky procent. V takovém případě stačí do plytké mističky nalít minimální množství acetonu a těsně nad misku pak umístit pauzák s předlohou. Tonerem dolů směrem k acetonu. Aceton se rychle odpařuje a dostává se na předlohu a práškový toner se naleptává a slévá v rovnoměrnější vrstvu. Při tomto procesu je potřeba dávat pozor a nevystavovat parám pauzák dlouho. Mohl by “nasáknout” a začít se kroutit. Zkroucený už pak kvalitně nepřilne k desce, což se projeví při osvitu rozmazáním vzoru.
Pokud se vám podaří odleptat oboustrannou desku s drobně přesazenou přední a zadní stranou, můžete otvory vrtat šikmo do desky. U desek tloušťky 1,5mm takhle můžete opravit i několik desetin milimetru přesazení. Což je běžná odchylka výše uvedené metody pro lenochy.
 
Potřebný materiál:

  • Laserová tiskárna
  • Pauzovací papír
  • Desky s fotocitlivou vrstvou
  • Hydroxid sodný
  • Chlorid železitý
  • UV osvitka

Vhodné desky s fotocitlivou vrstvou (s dielektrikem FR4) kupuji v olomouckém EZK a jsem s nimi velice spokojen. Při nákupu většího množství (10 – 50 ks) mají množstevní slevu a cena je velice příznivá (34 Kč za kus 75 x 100 mm jednostranná při 10 ks). Pokud na jednom typu desky metodu odladíte, tak není od věci rozumně se předzásobit. Pokud totiž změníte dodavatele, tak to může znamenat, že budete muset lehce upravit časy k dosažení toho nejlepšího výsledku. Osobně jsem zkoušel některé fotodesky z Farnellu a RS-Components a výsledek byl stejný. S tím rozdílem že desky byly dražší a na krajích ulpívalo lepidlo z ochranné folie.

 
Autor: Michal Dudka
 

Následující a předchozí příspěvek v kategorii:

 
Předchozí: SPI rozhraní

 
Tajned facebook
 

Za případné chyby v textu, ve zdrojovém kódě, nebo ve schématickém zapojení se omlouváme.
AUTOŘI NEBEROU ŽÁDNOU ODPOVĚDNOST ZA PŘÍPADNÉ ÚJMY NA ZDRAVÍ ČI MAJETKU.